Úvodní slovo

Během dob měnila Zbraslav svou tvář jako každé jiné město. Počátek výstavby se dá zařadit do éry Přemysla Otakara II., který započal výstavbu loveckého zámečku. V té době byla Zbraslav považována za osadu jen s několika chatrčemi. Významnou spojnicí se Zbraslaví byla cesta na pravém břehu Vltavy, která byla dobře přístupná. Pravděpodobně zde byl starý keltský brod, který na zbraslavském břehu ústil v úvoz vedoucí kolmo na Vltavu. Ten pak pokračoval cestou využívající údolí mezi dnešním Belvederem a Havlínem. V tomto místě byla spojnice z Prahy, která navazovala na všenorskou cestu, čili na spojnici Prahy s Pasovem. Od vltavského brodu vedla ještě jedna cesta, která spojovala brod s klášterem. Dodnes je daná ulicí Pod Špitálem.

Dále zde byla cesta vybudovaná však mnohem později a formující Zbraslav v okolí kláštera. Dodnes je páteří Zbraslavi. Jedná se o dnešní ulici Elišky Přemyslovny. Naplno začala fungovat v polovině 18. století. Především proto, že francouzské vojsko prolomilo bariéru Barrandovských skal a postavilo dlouhou hráz proti povodním mezi Malou Chuchlí a Zbraslaví. Po této hrázi vedla cesta, jejíž linie se dochovala dodnes. Kolem těchto staveb se Zbraslav vyvíjela podle daných potřeb a možností.

Mezi roky 1780 -1790 lze charakter Zbraslavi rozdělit do tří skupin, které se postupem času vytvořily. Je to podzámčí, nábřežní zástavba a okolí tzv. Bílky. Nejstarší zástavba se rozvíjela v okolí kláštera, na východní straně na soutoku Vltavy a Berounky (nazývané do roku 1638 Mží). Soutok byl v místě dnešního slepého ramena Berounky. Stály zde dřevěné chalupy a domy patřící klášteru a nebo jeho přímým služebníkům. Byla zde dřevěná myslivna (čp. 2, dnes dům s parožím ve znaku). V domku oproti byla panská kovárna. V čp. 13 bydlel krejčí, který byl klášterním dodavatelem mnišských hábitů. V čp. 15 žil konventní kuchař a v čp. 16 klášterní bečvář. Do této části Zbraslavi byl přístup nejdříve přívozem a poté i dřevěným mostem, u nějž se nacházel domek výběrčího mýta a domek knížecího vrátného.

Zbraslavská výstavba nejvíce vzkvétala za opata Lochnera, kdy byly prodávány pozemky na okraji Panské zahrady a okolí Havlína. Na Vltavském břehu směrem k soutoku s Berounkou, tedy na zbraslavském nábřeží, bylo ve středověku vystavěno několik domů lišících se svým vzhledem a funkčností od výstavby kolem kláštera. Byla to povětšinou stavení s hospodářskou přístavbou, patřící místním zemědělcům a řemeslníkům. Tyto stavby byly situovány hustě vedle sebe a to štítem ke břehu Vltavy, čili k cestě, která vedla podél.Tyto domky byly zprvu dřevěné a koncem 18. století dosáhly počtu dvaceti domů. Za těmito domy byla pole směřující do středu staré Zbraslavi a patřící nejen majitelům popisovaných staveb. Přes pole vedla polní cesta od kláštera k Bílce.

Jestliže za centrum můžeme považovat podzámčí a nábřeží, tak periferií Zbraslavi bylo místo zvané Bílka. Stavení byla rozmístněna částečně kolem pasovské cesty a na stráních Belvederu a Havlína. Tyto stráně byly majetkem kláštera a z části obce. Místo svou polohou bylo výhodné z důvodu ochrany před vodou a blízkostí hlavní cesty. V této části Zbraslavi nebyly výrazné stavby či hospodářské usedlosti. Domky zde převážně vlastnili řemeslníci a domkáři. Do dnešních dob zde stojí domek č.p.69 , u hlavní silnice (ul. Elišky Přemyslovny), naproti jemuž stávala již zbořená hospoda U Zemanů. Prvním známým majitelem tohoto stavení byl Martin Žatecký, mistr kominický. Výstavba této lokality byla prováděna tam, kde bylo zrovna příhodné místo, takže dodnes zachované ulice mají různorodý směr.

Dalším důležitým bodem Zbraslavské výstavby je náměstí. V době vývoje podzámčí, nábřeží a Bílky Zbraslav prakticky tak jak bychom si představovali žádné náměstí neměla. Bylo to místo mezi zemědělskou půdou a klášterem plné výmolů, bahna a kaluží, kde tu a tam pobíhala hospodářská zvířata místních obyvatel. Na tomto místě, které je styčným bodem Zbraslavi se začalo náměstí budovat s daným architektonickým záměrem, který byl zamýšlen již při výstavbě nového pivovaru postaveného v roce 1764. Poloha náměstí byla tedy daná linií pivovaru a kopcem Havlínem. Záměrný charakter náměstí má znaky s komunikačními vjezdy v rozích jeho půdorysu a centrálním místem, kde byla původně vystavěna kašna. Před výstavbou náměstí byla již zastavěna pata Havlína dřevěnými domky a na severní straně pivovarem. Jižní stranu náměstí uzavíraly čtyři malé stavby. Strana východní byla volná, oddělena zdí od panské zahrady. Na této východní straně byla v roce 1788 započata výstavba šesti domů a tvořila celou stranu náměstí.

V těchto letech vzniká prostor s charakteristickým rysem náměstí. Původně vystavěné domky na náměstí však neměly vzhled měšťanských domů. Byla zde stavení hospodářská s chlévy a kůlnami či příbytky s dílnami místních řemeslníků. Mezi těmito chalupami byly postaveny jen tři jednopatrové domy. Uprostřed náměstí, na místě pomníků padlých, stála již zmíněná kašna, která byla každý den navečer napouštěna čerstvou vodou. Naproti této kašně stála socha Jana Nepomuckého (dnes zastávka MHD 255 směr Zaběhlice) . Ta zde stála až do roku 1921, kdy byla odklizena.

Popisovaná výstavba na náměstí se postupem času přestavovala či dostavovala, procházela stavebními změnami a měnila svou tvář až do dnešních dob.