Za období kláštera se na Zbraslavi vařilo světlé svrchně kvašené
pivo. Vařilo se z ječného sladu, později byl míchán i se sladem pše
ničným, jehož podíl nebyl nikdy větší než 1/4. Slad byl povětšinou
z vlastní sladovny, i když v některých letech byl slad nakupován
i mimo pivovar. Rovněž chmel byl, alespoň v období kláštera, vlast
ní. Chmelnice panství se nacházely na východním svahu Havlína,
v Peluňku a u Lahovic. Původním zdrojem byl pramen Královna na Belvederu. Později byly vy
užívány i žabovřeské prameny a od roku 1836 voda ze zámecké
studny.
Tmavé pivo začal ve zbraslavském pivovaru vařit v roce 1826 slá
dek Köller a obvykle se jej vařilo více než piva světlého. V roce 1864 se prodalo přibližně 3.690
sudů piva obyčejného, 794 sudů lepšího
druhu a 130 sudů ležáku.
Za Bartoňů z Dobenína vařil zbraslav
ský pivovar dva druhy piva: 10° výčepní
světlé a 12° ležák tmavý, přičemž tmavé
pivo převažovalo. Např. v roce 1948 byl
výstav jednotlivých druhů piva následují
cí: pivo světlé sudové 6737 hl, pivo světlé
lahvové 763 hl, tmavé pivo sudové 12435
hl, tmavé pivo lahvové 2786 hl. V témže
roce bylo vyrobeno 212,6 t ječného sladu.
O výrobu se staralo 31 dělníků a 10 ostatních zaměstnanců (z toho
3 úředníci).
otevřít fotogalerii
Zbraslavské pivovarnictví se může chlubit tradicí vskutku
letitou. Vždyť vznik původního pivovaru lze bezpochyby
klást již do prvního období zdejšího cisterciáckého kláštera,
tedy na sklonek 13. století. První známý písemný doklad
o zbraslavském pivovaru se nachází v listě opata Ant. Flaminga, adresovaném císaři Rudolfu II. z 22. 6. 1593.
V druhé polovině 18. století je na Zbraslavi založen nový klášterní pivovar.
Nové budovy zbraslavského pivovaru byly postaveny
v těsném sousedství areálu zbraslavského kláštera v roce
1764 za opata Desideria Duchoslava Andrese (opatem 1757 -
1770) a v hrubých rysech se dochovaly do dnešních dnů.
Jednopatrová budova hlavního traktu, kde se nacházel
hvozd, humna, skladiště a jiné provozní prostory a rovněž
byt sládka a podstaršího, je první základní frontou později
vzniklého čtvercového náměstí (většina domů na náměstí byla postavena v osmdesátých letech 18. století). K hlavnímu
traktu bylo ze západu připojeno křídlo, kde se od počátku
až do poloviny devadesátých let 18. století nacházela varna.
Na severní straně tohoto křídla byla zvenčí umístěna pec
s velkým ohništěm, ve které se topilo pod varní kotel dřevem. Na východní straně přiléhal vyšší přístavek pro vodní
nádrž, do kterého přitékala voda starým klášterním potrubím
z pramenů na Královně (Belveder) a odkud byla rozváděna borovými
rourami po pivovaře. Pod varnou se nacházel rozlehlý sklep
a lednice (sklad ledu).
Pivovar byl provozován ve správě kláštera a vařil přede
vším pro potřebu panství.
Vydržoval sládka nebo mistra sla
dovnického, podstaršího, několik sladovníků a bednáře. Admi
nistrativní záležitosti obstarával převor. Po uhrazení vlastní spo
třeby, která v posledních letech kláštera činila 300 sudů ročně,
bylo pivo prodáváno v hospodách a šenkovních domech pan
ství. V té době byly na Zbraslavi tři hospody:
Velká hospoda,
Nová hospoda, hospoda v čísle 25 a jeden menší šenk v čísle
84. Zámecká hospoda U Kotvy, dříve zvaná Traktér, vznikla
později, až po zrušení kláštera.
Ročně se vařívalo okolo 50
várek po 34 sudech. V roce 1785, kdy byl klášter zrušen, převzal správu pivovaru náboženský fond.
V květnU 1825 získal ve veřejné dražbě za 286.050 zl.
ve stříbře zbraslavské panství včetně pivovaru kníže Bedřich z významného bavorského rodu Öttingen-Wallersteinů. Sládkem pivovaru byl Jan Köller, který v roce 1826 začal vařit vedle světlého i tmavé pivo. Již od počátku množství tmavého piva převyšovalo várky piva světlého, např.
v roce 1826 bylo uvařeno 1938 sudů piva tmavého
a 680 sudů piva světlého. V té době bylo také započato se
stáčením piva do láhví. První skleněné láhve (6000 kusů)
o obsahu jednoho mázu dodala sklářská huť v Těchobuzech. Zbraslavské lahvové pivo se také prodávalo v Praze, které v bednách po 10 neb 20 láhvích bylo možné zakoupit ve skladech: A. W. Tuskany a Comp. na Příkopě, v obchodě Biedermann a Kunerle v Celetné ulici
a u pana Buchla v domě Karmelitánů na Malé Straně.
V následujících letech byla postupně zvyšována várka
z původních 34 sudů na 42 sudy (1827) a 45 sudů (1831).
K zajištění vyšší kvality piva pak byla v roce 1834 opět snížena na 30 sudů. Jedna várka o 30 sudech trvala přibližně
13 hodin.
Do roku 1837 byl zbraslavský pivovar provozován ve
vlastní správě majitelů. Jelikož nedosahoval v odbytu piva
předpokládaných úspěchů, byl v tomto roce pronajat sládku Václavu Baumanovi. První nájemní smlouva byla uzavřena na 4 roky a nájemné splatné ve čtyřech dílech činilo
4.000 zl. ročně. Později byly uzavřeny další nájemní
smlouvy (až do roku 1863) a nájemné bylo nejprve zvýšeno na 5.000 zl. ročně a později, s ohledem na nedobré časy pivovaru, sníženo až na 2.000 zl. ročně. V letech 1834
až 1842 se průměrně vařilo 85 várek po 30 sudech.
Již v první polovině 19. století bylo Zbraslavské pivo
známo v širém okolí, jak v Praze, tak v oblasti povltavské.
Jeho roční výroba se zvyšovala a zvyšoval se i objem jednotlivých várek. F. J. Konečný, vycházeje z archivních zápisů, uvádí: „V panském archivu je uchován zápis o tom,
že v roce 1831 bylo zbraslavské pivo podáváno při dvorní
tabuli na hradě pražském, za císařské návštěvy v Čechách.
O jeho jakosti se tehdy velmi pochvalně vyslovil host císařského domu, italský vévoda z Luccy. V roce 1836 bylo vyhlášené zbraslavské pivo dodáváno dvornímu traktéru do
Vídně a v roce 1840 bylo stolováno při prvním českém plese
v Praze.“ Z jiných historických pramenů se však dovídáme, že kvalita zbraslavského piva nebyla vždy dobrá, pivo
kyslo a muselo být zpracováno na ocet.
Od 1. března 1863 je pivovar veden opět ve vlastní
správě knížecí rodiny.
Již dospělý dědic kníže Karel Öttingen-Wallerstein povolal do pivovaru zkušeného odborníka
Josefa Knoblocha dříve působivšího v nuselském pivovaru,
který převzal funkce správce a sládka. Bylo započato s rozsáhlou rekonstrukcí pivovaru, v rámci které byl postaven
nový hvozd, zřízena rozsáhlá humna, dvě lednice pro 600
for ledu, sklepy a veškeré zařízení pro roční výrobu 30.000
věder piva (7.500 sudů čtyřvědrových). Rovněž bylo vyměněno staré potrubí od pramenů na Královně za moderní
kameninové. Přestože se přítok vody do pivovaru výrazně
zvýšil, nestačil v suchém létě pokrýt jeho spotřebu,
a tak se po dohodě s majitelem cukrovaru Ant. Richterem odebírala voda i z žabovřeských pramenů. V roce
1865 zhotovila pro pivovar firma Ringhoffer novou
měděnou varní pánev. Pod vedením sládka Knoblocha
došlo též k podstatné změně technologické - svrchní
kvašení bylo nahrazeno kvašením spodním. Přes tyto
rozsáhlé investice i navýšení provozního kapitálu nedosahoval pivovar očekávaných výnosů a byl proto
opět pronajat. Od 1. listopadu 1868 se nájemci stali
Jan a František Marešovi (otec a syn).
V druhé polovině 19. století se zbraslavský pivovar
(stále ještě ruční) řadí k těm větším. Historické prameny uvádějí výstav piva v roce 1873 27.270 věder (přibližně 15.400 hl), což výrazně převyšuje průměrnou
výrobu piva na jeden pivovar ve výši 5.700 hl/rok
(v tomto roce bylo v Čechách v provozu 948 pivovarů
s roční produkcí 5,4 mil. hl piva). Poznamenejme, že
daň za vystavené pivo tehdy činila 29.601 zlatých.
Drobná zpráva v Pivovarských Listech z roku 1891 praví: „Největší pivovar na práci ruční jest pivovar knížete
Oettingena na Zbraslavi. Zařízen jest na var 80 hl a se
zřetelem ku velkému tomuto varu jest tudíž největší pivovar
v Čechách, kde ve várně dosud není stroje rmutovacícho. Jak
se nám sděluje, bude i tento závod v brzku zařízen na práci
strojnou. Nájemcem tohoto závodu jest po dlouhá léta pan
Frant. Mareš, majitel velkostatku Suchomasty.“
Nájem zbraslavského pivovaru Fr. Marešem skončil
v roce 1895. Poté byl pivovar opět provozován ve vlastní
správě Öttingen-Walersteinů. V roce 1895 byl přeměněn
na parostrojní závod a vybaven byl novou varnou od firmy Ringhoffer. Koncem 19. století překročil roční výstav
pivovaru již hranici 25.000 hl.
Poslední soukromý majitel zbraslavského pivovaru, Cyril Bartoň
rytíř z Dobenína, koupil zbraslavské panství od knížete Karla Öttin
gen-wallersteina mladšího (vnuka knížete Bedřicha) v roce 1910.
Pivovar držel ve vlastnictví až do jeho znárodnění v červenci 1948. Do
roku 1924 byl pivovar veden ve vlastní správě majitelů. Později byl
dán do nájmu manželům Škvorovým, kteří jej provozovali až do roku 1948. Dobenínové ponechali ve funkci sládka, osvědčeného Jana
Jiráska (působil v pivovaře od roku 1878, jako sládek od roku 1895),
a dobře udělali. Vařil opravdu skvělé pivo, odbyt stoupal a před 1. světovou válkou překročil hranici 35 tis.
hl. Dalšími sládky, kteří se nejvíce zasloužili o kvalitu
Zbraslavského piva a hlavním dílem vytvářeli jeho věhlas, byli: Otto Schrotz (1921 – 1924), Josef Škvor (1924
– 1932), Ladislav Kučera (1932 – 1937), Václav Mucha
(1938 – 1942) a František Škvor (1942 – 1948). Jako první sládek pivovaru působil v letech 1938 až 1945 inženýr Jaroslav Haase.
V letech 1936 – 1937 byla prováděna rozsáhlá modernizace pivovaru, v rámci které se uskutečnila přestavba celého středního bloku
a byly připraveny nové prostory pro spilku a ležácké sklepy.
V roce 1936 byl přímo v areálu zámeckého parku (na místě původního pivovaru) odkryt nový zdroj velmi kvalitní vody. Studna byla opatřena elektrickým čerpadlem ovládaným přímo ze strojovny pivovaru. Ve studni je vsazena mramorová deska s nápisem: CYRIL
BARTOŇ DOBENÍN • A NÁJEM. PIVOVARU • JOSEF A MARIE
ŠKVOROVI • ZBUDOVALI R. 1936.
Roku 1948 byl vyhláškou ministryně výživy
č. 1476/48 zbraslavský pivovar i s pivovarskou hospodou „Kotva“ znárodněn. Po znárodnění byl začleněn do
Pražských pivovarů n.p. Praha, ale již
v lednu 1949 převeden pod Středočeské pivovary n.p. Velké Popovice. V roce 1950 bylo rozhodnuto. Výměrem
ministra výživy č.j. 82439/50-III/7
z 19. prosince byl ve zbraslavském pivovaru trvale zastaven provoz, zařízení
pivovaru bylo rozebráno a převezeno
do pivovaru ve Velkých Popovicích a
objekt byl přidělen firmě Biogena.
zdroj ZN článek Jindřicha Leitnera,
