Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště

Dnes mezinárodní závod historických automobilů a motocyklů

v zatáčce zvané pod Špýcharem, dnes v místě u pomníku Mistra Jana Husa v ulici Elišky Přemyslovny.

související odkazy:
doprava – více zde

audio: 25. 3. 1908 První závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště. Redaktorka Lenka Buriánková natočila rozhovor s Václavem Kafkou, předsedou Veteran Car clubu Praha.

 

období Rakouska-Uherska

I. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 25.3.1908

Historie tohoto závodu se začala psát v roce 1908, kdy se jel první ročník, který byl pořádán u příležitosti IV. Pražského automobilního salonu. Český klub automobilistů a Český klub motocyklistů zorganizoval nedaleko Prahy první rychlostní automobilový a motocyklový závod do vrchu po novém, zahraničním vzoru. Autorem myšlenky tohoto závodu byl významný člen Čekého klubu automobilistů arch. Jan Heberle, který se nejvíce zasloužil o zorganizování závodu spolu s ostatními představiteli vrcholu společenského žebříčku.
Jako trať byla zvolena část říšské silnice z Prahy směrem na Dobříš. Silnice již dávno sloužila jako neoficiální trať ke zkušebním jízdám silničních strojů. Start závodní trati byl zvolen 11 km a 200 m od Prahy na Zbraslavském náměstí a cíl ve vzdálenosti 16 km a 800 m od Prahy, na kopci Cukráku nedaleko obce Jílovště. Proto závod dostal název Zbraslav–Jíloviště. Celá závodní trať měřila 5,6 km, avšak ještě dalšich 400 m za cílem bylo vyhrazeno pro dojezd a parkování závodících vozidel. Výškový rozdíl mezi startem a cílem činil 192,9 m, průměrné stoupání celé trati bylo 3,5 %. Za Zbraslavským náměstím, v místě zvaném Špýchar (dnes ulice Elišky Přemyslovny v místě pomníku Mistra Jana Husa), se nacházela dvojitá zatáčka a největší stoupání o hodnotě 9 %.
Koncem února 1908 dalo C. K. místodržitelství svolení ke konání závodu s výhradou, že bude závodní trať v době konání závodu uzavřena a hlídána poučenými orgány. První ročník tohoto závodu vzbudil v Čechách nebývalý zájem a také velkou mezinárodní pozornost. Do prvního ročníku přihlásila svůj vůz například automobilka Opel & Beyschlag, mezi dalšími figurovaly vozy Benz nebo Berliet a Minerva.

 

II. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 17.4.1911

Pro velký uspěch prvního ročníku závodu v roce 1908 byl naplánován druhý ročník, který se měl konat 18. dubna 1909 zároveň s pořádáním Pražského automobilního salonu. Na rozdíl od salonu se však závod nekonal. Z důvodu obtíží na automobilovém trhu automobilky své stroje nepřihlásily, což odpovídalo mezinárdnímu stavu v podobných automobilových závodech. Situce se opakovala i v roce 1910, kdy při nezájmu automobilek své přihlášky zaslalo i málo soukromníků, kteří přestali věřit v další konání závodu.
Klub Českých automobilstů se s tímto stavem nechtěl smířit, a proto oslovil vedoucí osobnosti veřejného a splečenského života nejen v Čechách, ale i v rámci celého mocnářství Rakouska-Uherska, aby se v roce 1911 kromě pravidelného Pražského automobilního salonu znovu uskutečnil další závod do vrchu Zbralslav–Jíloviště. Nemalou roli v tom sehrálo rozhodnutí Václava Klementa, spolumajitele továrny Laurin & Klement, který svou pozornost v posledních letech směřoval do nově se rozvíjejícího odvětví dopravy a průmyslu. V roce 1911, 17. dubna, se uskutečnil druhý ročník obnoveného závodu Zbraslav–Jíloviště, kde se v kategorii závodních automobilů umístil na prvním místě jezdec Ing. Otto Hieronimus s továrním vozem Laurin & Klement.

 

III. Závod do vrchu Zbraslav –Jíloviště konaný 13.4.1913

Přes určité potíže, které provázely minulé ročníky, byl třetí ročník uskutečněn v roce 1913. Minulé ročníky přesvědčily pořadatele také o tom, že není vhodné pořádat závod ve stejném termínu jako Pražský automobilový salon, protože tím odstraní určité dopravní potíže a vzájemně si nebudou odjímat návštěvníky, a proto se závod uskutečníl o několik dní dříve než Pražský autosalon. I tento ročník provázely nějaké problémy, jako například nekvalitní povrch tratě poničený zimou, která se musela dodatečně upravovat válcováním. V této době se na trati jezdilo po prašném povrchu, tento stav trval téměř až do konce dvacátých let 20. století. Nespornou událostí tohot ročníku se stalo to, že zástupci společnosti ASUM zaznamenali nejdůležitější okamžiky závodu na filmový pás a již v pátek 18. dubna natočený film mohli diváci vidět biografu Lucerna a Illusion.

 

IV. Závod do vrchu Zbraslav –Jíloviště konaný 5.4.1914

Čtvrtý ročník závodu se konal o týden dříve než Přažský automobilový salon. Část silnice, která byla vymezena pro trať závodu, se tentokrát podařilo upravit lépe naž v předchozím roce. Na zdárném závodu se nemálo podílela dobře upravená vozovka, což vyzvedl ve svém zpravodajství tehdejší tisk. V tomto závodě startovalo 15 motocyklů, 3 tříkolky, 5 cyklekárů a 13 automobilů. Celkem 36 strojů, pořadatelé opět mohli vyhlásit rekordní účast. Mezi automobily, ale i celkově, vyhrál a vytvořil rekord závodník Hörner na voze Benz s časem 3:28:8 s průměrnou rychlostí 97 km/h. Bohužel z důvodu politické situace ve světě, 28.7.1914 vypukla první světová valka, byl na dlouhou dobu tento motoristický závod přerušen.

První republika – obnvení závodu

V. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 22.5.1921

Nově ustanovený Československý klub automobilistů (ČSKA) uvažoval o obnovení závodu do vrchu Zbraslav–Jíloviště i přes pochyby některých členů, že závody do vrchu patří minulosti. ČSKA se i tak rozhodla uspořádat nový ročník závodu, přesto že hrozila malá účast z důvodu konání I. Mezinárodní závodní soutěže kolem Československa pořádané ve stejném termínu jako závod Zbraslav–Jíloviště. Skutečnost však překonala očekávání a počet účastníků zaznamenal nový rekord. Tak tedy 22.5.1921 byl odstartován V. ročník závodu do vrchu. Přesně o půl deváte projel tratí uzavírací vůz a po jeho návratu začal závod startem nejjednoduších strojů, tedy motorových koloběžek tehdy nazývaných scootery. Po motocyklech přišly na řadu sajdkáry a po nich první čtyřkolová vozidla (cyklekáry) a na konec automobily.

 

VI. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 30.4.1922

Do nové motoristické sezony vstupuje nová motoristická organizace vzniklá z předchozího ČSKA pod názvem Autoklub republiky Československé (AKRČS), jenž přebírá organizaci již rozběhnutých příprav dalšího ročníku závodu do vrchu Zbraslav–Jíloviště. Tento ročník přívádí nové změny v závodu a vypisuje novou třídu pro stále se rozšiřující kola s pomocným motorkem. Naopak bylo vypsáno jen pět objemových tříd pro motocykly, tři třídy pro sajdkáry a třída cyklekárů byla omezena maximální hmotností 350 kg. Automobily se rozdělily na cestovní a závodní. Do uzávěrky přihlášek se přihlásilo rekordních 95 učastníků, mezi nimiž nechyběl Ing. Otto Hieronimus známý z předchozích ročníků, který v roce 1922 přestoupil do služeb rakouské továrny Steyr.
I tento ročník provázely problémy, tentokrát ve formě nepříznivého počasí. Od počátku roku probíhaly na trati stavební úpravy, především zvyšováním vnějších částí zatáček pro jejich sklon. Nepříznivé počasí zdržovalo práce na stavebních úpravách, a proto původní termín závodu 16.4.1922 musel být nejprve posunut na 23.4.1922. Když se nepodařilo ani tento termín dodržet, byl definitvně stanoven termín 30.4.1922. V neděli v půl desáte výstřel oznámil zahájení závodu. Také v tomto ročníku padl rekord. V celkovém pořadí se umístil jako první Otto Salzer na stroji Mercedes – Benz. Na druhém místě se umístil Hons na stroji Tatra a na třetím místě František Chlad ze Zbraslavi na motocyklu Indian. František Chlad vytvořil rekord v kategorii motocyklů třídy nad 750 cm3. Tento ročník byl také zaznamenán na filmový pás firmou Slaviafilm.

 

VII. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 29.4.1923

Popularita závodu Zbraslav–Jíloviště rok od roku stále rostla. A tak VII. ročník konaný 29.4.1923 dával tušit větší účast diváků než v předchozích letech. Navíc o příjezdech prvních závodníků a jejich tréninkových jízdách informoval tehdejší tisk. Z českoslvenských automobilek se tentokrát přihlásila pouze továrna Walter, jež sídlila nedaleko Zbraslavi v Praze-Jinonicích. V kategorii závodních vozů třídy do 1500 cm3 vzbuzoval velkou pozornost italský závodník Minoia na voze značky OM. V tomto ročníku se také poprvé objevuje dosud neznámá Eliška Junková jako spolujezedec svého manžela Čeňka Junka na voze Bugatti. Účast návštěvnků VII. ročníku byla velice hojná, odhaduje se kolem 60 000 lidí.

 

závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště
tým tovární značky Tatra na zbraslavském náměstí
závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště
vozy připravené ke startu
závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště
start závodu na zbraslavském náměstí
závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště
vůz Bugatti projíždí místem zvané Špýchar
závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště
Jezdec Feldmann na stroji Posejpal & Zwetschke projíždí kritické místo pod Špýcharem
závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště
Dnes ulice Elišky Přemyslovny ( v místě pomníku Mistra Jana Husa) se nacházela dvojitá zatáčka, kterou projíždí jezdec Stuck na Mercedesu-Benz
závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště Eliška Junková se svým manželem na stroji Bugatti
závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště
jeden z nejslavnějších jezdců Stuck von Villiez
závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště
pohled na start na zbraslavském náměstí

 

VIII. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 20.4.1924

Věhlas a popularita závodu stále stoupá, a je tomu tak i v roce 1924. Dokládají to i přihlášky do závodu. Například tovární tým Mercedes tentokrát do závodu přihlásil dva vozy, nebo firma Walter přihlašuje speciální závodní vůz typu „O“ s dvoulitrovým motorem a přesně aerodynamickou hliníkovou karoserií. V tomto ročníku byla také poprvé vypsaná peněžitá prémie za překonání rekordu. Pro autombily ve výši 20.000 Kč a pro motocykly ve výši 5.000 Kč. Jelikož se průměrná rychlost závodících strojů rok od roku stále zvyšovala, peněžité prémie snadno získaly své majitele. V celkovém pořadí se umístil n prvním místě Otto Salzer na stroji Mercedes. Na druhém místě Otto Merz na stroji Mercedes a na třetím místě Rupert Karner na stroji Sunbeam. Zbraslavský závodník František Chlad na motocyklu New-Imperial v kategorii motocyklu třídy do 500 cm3, se tentokrát umístil na čtvrtém místě.

 

IX. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 13.4.1925

Start 9. ročníku byl stanoven na 13. dubna, opět pořádný zároveň s Mezinárodní výstavou automobilů v Praze. Hned z jara započal AKRSČ s úpravami říšské silnce, avšak stále častěji se diskutovalo o vhodnosti povrchu pro akce takovéhoto typu, přestože obecný zájem pro pořádaní zbraslavského závodu by stále značný. I devátý ročník přináší další novinky, a to zavedení nové kategorie F1 (sportovní automobily). Pořadatel AKRSČ se musel držet nových mezinárodních sportovních řádů AIACR (dnes FIA), který vešel v platnost 1.1.1925. Hlavní zájem tohoto ročníku se soustředil na věhlasného Francouze Alberta Diva s továrním vozem Delage. V nově zavedené kategorii sportovních vozů se poprvé za volantem objevuje žena, později velice známá Eliška Junková. V tomto roce se Eliška Junková umístila na prvním místě v kategorii II. ve třídě do 2000 cm3. V celkovém pořadí se na 1. místě umístil již zmiňovaný Albert Divo na voze Delage a vytvořil nový rekord tratě v dosaženém čase 3:01:1.

 

X. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 9.5.1926

Stav silnice oproti předchozímu roku byl očividně horší, a navíc 10. ročník provázelo deštivé počasí. Přesto řada soukromých jezdců dosahovala svýmí výkony na úroveň profesionálů. Desátý ročník přináší také nové sportovní řády AIACR, které vstoupily v platnost 1. ledna 1926 a musely se jimi řídit všechny členské státy, tudíž i Sportivní odbor AKRSČ. Naprostou senzací tohoto ročníku byl výkon dobře připravené Elišky Junkové, která na voze Bugatti porazila všechny mužské jezdce, včetně svého manžela. Ustanovila nový rekord a dosáhla nejrychlejšího času automobilů v kategorii II. sportovní automobily v třídě do 2000 cm3, s průměrnou rychlostí 103,248 km/h. Výrazně se zapsala do dějin automobilového sportu coby první žena, která celkově zvítězila v klasickém automobilovém závodě. V celkovém pořadí tohoto ročníku se na 1. místě umístil kpt. Vladimír Kučka na voze Brough-Superior. Na druhé místě se umístila Elška Junková a na třetím místě Čeněk Junek na vozech Bugatti.

XI. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 8.5.1927

Dlouho se polemizovalo, zda se v tomto roce závod vůbec pojede. Opět byl důvodem málo uspokojivý stav vozovky, byť se udělalo vše, co bylo z daných prostředků možné, ale trať své kvality z roku 1925 ani 1926 nedosahovala. Přes dlouhé pochyby se nakonec přihlásil rekordní počet startujících. Bohužel nevyhovující stav vozovky se projevil už první tréninkový den. Jezdec Jan Havránek a jeho spolujezdec František Skopal na voze Bugatti neodhadli maximální možnosti traťe a svůj vůz v zatáčce převrátili. Skopal na následky nehody podlehl krátce po nehodě a Havránek za několik dní v nemocnici v Praze. I přes zmíněné problémy s povrchem tratě byl vytvořen nový rekord jezdcem Häusserem na voze Steyr s časem 2:59:9.

 

XII. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 10.6.1928

V roce 1928 byly na silnici z Prahy na Dobříš prováděné stavební práce souvisejících s povrchovou úpravou silnice. Tak tomu bylo i v úseku kolem Zbraslavi, který byl využíván pro již tradiční závod motorových automobilů Zbraslav–Jíloviště. Jelikož stavební práce postupovaly velmi pomalu a pravděpodobné ukončení se jevilo až koncem září, výbor AKRČS, jež byl pořadatelem závodu, byl nucen původně stanovený termín posunout na září. Jelikož tento posun termínu provázel značné organizační poblémy, bylo nakonec rozhodnuto, že závod bude odložen na neurčito. Nakonec byl 12. ročník uskutečněn až v roce 1929.

 

XII. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 28.4.1929

V tomto roce byl konaný závod již na novém povrchu vozovky. I tento rok přinesl nové rekordy závodu. Už při tréninkových jízdách bylo dosahováno značných rychlostí. Například jezdec hrabě Lobkowicz při tréninkové jizdě nezvládl svůj stroj a výsledkem byl poražený telegrafní sloup. Mnoho diváku netušilo, že uvidí souboj dvou jezdců, Caraccioly a Stuck von Villieziho, jenž byl skoro světovou senzací. Vítězem celého závodu se stal Stuck von Villiez na voze Austro-Daimler v rekordním traťovém čase 2:45:8. Caracciola s vozem Mercedes-Benz se umístil na celkovém druhém místě s krásným časem 2:49:2.

 

XIII. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 11.5.1930

Automobilová sportovní sezóna roku 1930 vstoupila do historie jako zahajovací pro seriál mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Již tradiční závod Zbralsav–Jíloviště dostal od mezinárodní automobilové federace AIACR čestnou možnost toto mistrovství zahájit. Třináctým ročníkem závodu byl odstartován první ročník mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Toto mistrovství Evropy se koná do dnešních dob.

 

 

 

XIV. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 31.5.1931

V roce 1930 seriál mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu již nezačínal na Zbraslavi, ale dle výběru AIACR. Jela se zde až druhá serie (v délce 5,6 km) mistrovství Evropy. S největším zájmem byl očekáván závod automobilů a jako vždy souboj Caraccily a Stucka. Neustále vzrůstající obliba závodu Zbraslav –Jíloviště už nenechávala nikoho na pochybách, že jeho další ročník bude následovat v roce 1932, a to tím spíš, že už byl součástí seriálu mistrovství Evropy. Avšak nestalo se tak z více důvodů. Ten nejčastěji uváděný, že se proti konání postavili majitelé pozemků kolem trati, nebyl hlavní. Hlavní příčinou se staly vztahy mezi Autoklubem republiky Československé (AKRČS) a Moravsko-Slezkým Autoklubem (MSAC), z nichž každý chtěl pořádat nejprestižnější sportovní podnik v republice. V té době se také stávaly oblíbenější závody na okruzích a zájem o závody do vrchu byl nepatrně menší. AKRČS závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště zbytečně zavrhnul, svou pozornost přesunul na závody jiného typu. Roku 1931 se jel na trati ze Zbraslavi k Jílovšti naposledy.
Šestadvacekrát na této trati mohli díváci vidět úžasné souboje závodních strojů a být svědky mnoha rekordů, kterých rok od roku přibývalo. A tak na dlouhou dobu zde byly automobilové závody přerušeny. Až dlouhou dobu po druhé světové válce, v roce 1957, se zde uskutečnil první ročník automobilového závodu s názvem Velká noční automobilová soutěž. Start sice začínal v Praze, ale pořadatelé využili bývalou trať závodu Zbraslav–Jíloviště pro první rychlostní zkoušku soutěže. Stějně tomu bylo i v roce 1958, ale již v roce 1959 Zbraslaví procházela jen soutěžní trať a rychlostní zkoušky se konaly jinde. Následujicí tři ročníky této automobilové soutěže Zbraslaví neprocházely vůbec. Pokusem o návrat bylo obnovení závodu do vrchu Zbraslav–Jíloviště v letech 1962 a 1963, přestože na podstatně kratší trati, než tomu bylo v předválečných letech.

 

XV. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 4.11.1962

Pořadatelé tohoto ročníku spojili závod s pozváním několika historických strojů ze sbírek Národního technického muzea v Praze, kteří projeli trať před vlastním závodem novodobých strojů. Vlastní závod se jel systémem dvou jízd a z nich se pro stanovení konečného pořadí každému jezdci počítal lepší dosažený čas.

 

XVI. Závod do vrchu Zbraslav–Jíloviště konaný 3.11.1963

V roce 1963 opět odstartoval na Zbraslavi další ročník závodu do vrchu, přestože předcházející ročník byl považován za jakýsi automobilový výstřelek. I přes nepříznivé počasí se dostavilo přibližně 7000 diváků. I když se pořadatelé snažili, bylo pravděpodobné, že případný další ročník budou provázet finanční problémy, a tak rok 1963 definitivně uzávřel dlouhou historii závodu do vrchu Zbraslav–Jílovište. Přesto že se uskutečnilo šestnáct ročníků tohoto závodu, stal se jistě slavným díky automobilovým fanouškům, kteří svou vášeň přenesli v realitu již roku 1908. A díky neutuchajícímu nadšení těchto lidí si dnes můžeme připomínat slávu tehdejšího závodu ve formě pravidelných vzpomínkových jízd dnes již historických automobilů, které je na Zbraslavi každoročně pořádáno každou první zářijovou sobotu. Veteran Car Club Praha tento závod obnovil v roce 1968 u příležitosti 60. výročí vzniku závodu. Závod byl obnoven pod názvem Jízda historických vozidel do vrchu Zbraslav–Jíloviště. Byl to první závod tohoto druhu u nás.

zroj: archiv Františka Kadlečka | publikace – Karel Řepka, Zbraslav-Jíloviště | VCC Praha | obrazy – Václav Zapadlík